Josef Chaloupka
(4. 6. 1898 Brno - 24. 1. 1930 Brno)

Josef Chaloupka Básník a dramatik, příslušník Literární skupiny, stojící na rozhraní mezi impresionismem a expresionismem; předčasná smrt v pouhých 33 letech znemožnila další vývoj k vyjasnění obzorů a zakotvení k domovu.

Narodil se dne 4. 6. 1898 v Brně, Králově Poli. Vystudoval učitelský ústav v rodném městě a po návratu z první světové války začal učit v Měníně u Židlochovic, od r. 1920 až do smrti působil na rodinné škole Vesny v Brně. Oženil se roku 1927. Zemřel v Brně 24. 1. 1930 na otravu svítiplynem; není jasno, zda šlo o sebevraždu.

Literární dílo Chaloupkovo zahrnuje šest útlých básnických knížek a jedno jednoaktové drama. Realizovalo v poezii nejvýrazněji přednosti i slabiny českého expresionismu. Chaloupka patřil mezi zakládající členy Literární skupiny, spolu s Františkem Götzem, Čestmírem Jeřábkem, Lvem Blatným a Bohušem Stejskalem (k ustavení došlo v únoru 1921 v Kavárně Slávia). Na podzim toho roku se přihlásili další členové - M. Jirko, B. Vlček, J. Wolker, A. M. Pisa. Členové Literární skupiny usilují překonat pocit rozpolcení duše a světa, své cítění spojují s kosmickými motivy, proklamují sbratření s věcmi, promítají vesmír do zdrobnělé každodennosti. V lidských davech spatřují most od člověka k nekonečnu. Hlavní poslání poezie vidí v pronikání do záhad lidské duše. Teoretik Literární skupiny Götz shledává v ní slovanskou podobu expresionismu, která spojuje sen a realitu, duši a svět, boha a hmotu v jednu skutečnost, a tak tvoří zduchovnělou realitu, v níž se odráží všechna úzkost, bolest a neklid doby. Politicky se příslušníci Literární skupiny považují za socialisty, ale od expresionismu převzali jeho idealistický humanismus. I když se nazývají „revolučními polyfonickými socialisty“, jejich kolektivismus je spíše filozofickou spekulací. Nezkoumají skutečné lidské vztahy, nýbrž duševní problémy jed¬notlivce promítají navenek a povyšují je na prožitek fiktivního, mlhavého zástupu.

Tyto rysy nese poetika Chaloupkova. Zprvu podléhá hlavně vlivu A. Sovy a J. Wolkera. Jeho melodické verše tíhnou k baladičnosti, k zachycování tragických osudů. Prvotina Vzplanutí (1920) přináší melancholické verše střídající se s vidinami společenské obrody, kterou přinese humanita a náprava lidi láskou. Chaloupka navázal na Theerův intelektualistický idealizmus, zároveň na tematickou a tvárnou uvolněnost expresionistické poezie.

Nevelká poéma Před vítězstvím (1922) vznikla jako příležitostná báseň k Svátku práce. Také ona očekává revoluční vítězství od morální nápravy lidstva a opájí se mýtem družnosti.

Baladický cyklus Kamarád mrtvých (1922) se vrací od společenské tematiky k intimní a zobrazuje člověka bez vlastního duševního světa, který se přimyká k osudům svých mrtvých přátel a domýšlí je, bere je za své. Příběh lásky, vydobývané v zápase se smrtí, byl podřízen lyricky vyjádřené touze po nalezení životní jistoty.

Osobní smutek, pasivita, tušení blízké smrti prýští i z další sbírky Hlas a mlčení (1923). Překonat bariéru subjektivismu a smutku se Chaloupka znovu pokusil sbírkou Tvůj bližní (1927), v níž tlumočí soucit s vykořisťovanými ponižovanými a trápí se záhadami života i smrti. Verše z pozůstalosti uspořádal F. Götz, vydal je s názvem Poslední melodie (1938) a doprovodil je obsáhlou předmluvou. V této sbírce se dostalo ke slovu okouzlení přírodou, především v dojmech z cesty do Francie (1928), v prožitku moře, ale i naší domácí krajiny.

Chaloupkova lyrika upoutává citovou naléhavostí, čistou melodikou a upřímností, dnešku ji vzdaluje její pasivita, smutek, bezvýchodnost. Ojedinělý dramatický pokus Vteřina slávy byl uveden v brněnském diva¬dle 1920 (v jednom večeru s hrou Lva Blatného Hvězdnatá obloha a Stejskalovou Rozlohou života). Hra založená na záměně dvou hereček, slavné tragédky a epizodistky, končí tragicky, sebevraždou zklamané „náhradnice“. Hra doložila dramatickou vlohu Chaloupkovu, zůstala však ojedinělá, další hra Než svítá den, ohlašovaná k tisku i inscenování, je nezvěstná.

Byl velmi činný jako redaktor. Jako člen Literární skupiny přispíval především do Časopisu Host, dále do Lumíra, Mladého světa aj. Když činnost Literární skupiny v letech 1924-1925 ustávala, zapojil se Chaloupka do další organizace Moravského kola spisovatelů. Od r. 1925 redigoval zábavnou přílohu Nového lidu Niva, od r. 1925 knižnici Ruchu.

Zdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka a Lexikon české literatury.

Dílo Josefa Chaloupky ve formátu pdf

Dílo Josefa Chaloupky ve formátu doc

Pokud byste měli zájem o díla Josefa Chaloupky v jiném formátu, kontaktujte nás.

Hrob Josefa Chaloupky

Veškeré připomínky zasílejte na adresu info@centrumpronevidome.cz
K jakémukoliv užití textů a obrázků, uveřejněných na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Prohlášení o přístupnosti | © TyfloCentrum Brno, o. p. s. 2005-2021

Hostováno na WEDOSu